Můj život a práce v karanténě: Veronica Biasiol

Jak vypadá váš den v karanténě? Jak celou situaci nesete?

Vlastně jsem zjistila, že to co pro někoho znamená karanténa, je pro mě vlastně takřka normální stav (smích). Když vycházím z homeofficu tak pouze kvůli nákupu, poště, procházce, a nebo jídlu. Jediné co mi teď chybí je můj přítel (Veronicy přítel je Slovák - pozn. red.), přátelé a posilovna. Jinak se vlastně až tak nic moc nezměnilo.

Jakým způsobem ovlivnila karanténa váš soukromý život?

Nejvíc asi co se týká vztahu s mým přítelem. Jsou uzavřené hranice, čili vůbec nevíme, kdy se znovu uvidíme a za pár dní už to bude měsíc od našeho posledního setkání. Na druhou stranu je na celé téhle věcí skvělé, že jsem se ji na nějakou dobu rozhodla přečkat doma v Liberci. Oproti Praze je to velký rozdíl, především, co se bezpečnosti a klidu týče. Jsem v našem rodinném domě, u lesa, mám tu všechna naše zvířata a především jsem s maminkou.

Jaký vliv má současná situace na vaši práci?

Přiznám se, že karanténa přeci jen trochu stahuje k prokrastinaci… Za běžných okolností mám většinou každý den naplánovaný. Teď se ale dny dělí mezi netfix & chill a nebo dny tak produktivní, jak jsem zvyklá. Maily, spolupráce, cvičení (doma), uklízení, příprava nových projektů.
 

Je něco, co jste si během karantény uvědomila, co si ponesete do budoucna jako nějaký vnitřní posun?

Rozhodně věřím v to, že všechno, i na téhle planetě se děje z nějakého důvodu. Myslím, že jsme začali být přehlcení, ekonomika v naprostém rozmachu, všeho dostatek, všichni v běhu. Osobně si myslím, že nás tahle věc měla na chvíli zastavit. Zastavit se a uvědomit si věci mnohem podstatnější v našich životech. Ty, které jsou nejdůležitější, a přesto jsme je začali pokládat za samozřejmost. Zdraví, rodina, volnost a pokora k životu.
Myslím, že tyhle dny mi především připomněly, jak vděční někteří můžeme a měli bychom být.